Pobyt v Bolivii jsme zavrsili stylove na balkonku na hlavnim namesti v Santa Cruz s mistnim pivem Paceňa a Caipirinhou. Splnilo se nam i prani ochutnat kajmana, diky cemuz se skvele kajmani maso stalo jednim z nasim nejoblibenejsich jidel. Na letisti jsme prosli dukladnou nekolikanasobnou osobni prohlidkou. Postupne jsme vystridali asi 10 uredniku. Zpatecni let do Sao Paula s meziprostanim v Campo Grande, ktery jsme si radeji dopredu zakoupili s jinou spolecnosti nez je Aerosur, probehl necekane hladce, dokonce nam odbavili zavazadla az do Vidne. V Sao Paulu taky vsechno klaplo. Posledni realy jsme utratili za pravou silnou brazilskou kavu, ze ktere nas pak bolel zaludek. Let do Madridu, ktery trval 11 hodin byl nekonecne dlouhy. Díky nepohodlnym sedadlum a ukecanym nemeckym duchodcum, okupujicich polovinu letadla, se nedalo usnout (zlate bolivijske autobusy, tam jsme se aspon trochu vyspali). V Madridu nam navazoval hned dalsi let do Vidne, tak nas az skoro mrzelo, ze jsme nemeli vic casu prozkoumat krasne nove, vzdusne a moderni letiste. Nase radost, kdyz jsme na pasu ve Vidni konecne uvideli jeden z nasich batohu, byla predcasna. Druhy jiz nedorazil a spolecnost Iberia vi jenom to, ze byl naposledy spatren v Santa Cruz. Cas, ktery nam zbyval do odjezdu autobusu do Brna jsme stravili vyplnovanim formularu ke ztracenemu batohu. V Brne na nas cekal kamarad Dan, ktery nas bezpecne dovezl az domu, za coz mu moc dekujeme. D1 uz je pro nas nadhernou luxusni asfaltovou silnici. Doufame, ze dorazi i druhy batoh a s nim i kus Bolivie v nem...