Ackoliv naprosto neplanovane, byli jsme nuceni prekrocit hranice a jsme znovu v Brazilii.
Nocni 12ti hod prejezd ze Santa Cruz zacal opet dobrodruzne. nejprve jsme nemohli najit nas autobus, jelikoz se dusovali, ze opravdu pojede lehatkovy dvoupatrovy autobus s klimatizaci a se zachodem( coz uz jsme si dali po minule ceste jako podminku), ale opet dorazil klasicky, sice klimatizovany, ale pouze ¨semi-cama¨ vuz, pricemz na nasem 4dny dopredu zakoupenem sedadle jiz nekdo sedel. Bohuzel mel taky zakoupene misto na to same sedadlo, tak se nam ho nepodarilo vystrnadit. Po dlouhem dohadovani ve spanelstine, se nekteri spolucestujici presunuli, a tak jsme mohli sedet vedle sebe alespon pres ulicku. Dalsi cesta pak uz probihala no nemuzeme rict hladce, spise hrbolate, pres kameny a vymoly,do nichz by se veslo mensi auto, az do Puerto Suarez, kam jsme dorazili brzo rano.
Ihned nas odchytil nejaky mistni taxikar, kteremu vubec nebylo rozumet, asi zase nejaky podivny spanelsky dialekt, ktery nas povozil dokolecka po celem meste, ukazal nam vyhlidku na mistni pantanal, pak nejaky hotel a nakonec nas zavezl za mistnim fararem, ktery na nas hledel jak na zjeveni, co tam vlastne chceme. Nakonec se z neho vyklubal Rakusak a tak jsme se nemecko-spanelsky domluvili, ze pokud chceme podniknout vylet do pantanalu, musime prekrocit hranice s Brazilii.V Bolivii to proste nejde. Nas ochotny taxikar nas nejprve zavesl k sobe domu na WC, nabidl kafe, porad se krizoval, takze jsme temer nabyli dojmu, ze se snazi konat dobre skutky. Do bolivijske reality jsme se dostali hned pote, co nas dovezl na hranice a vybalil na nas sumu za odvoz. Tu jsme srazili o necelou polovinu. Darebak jeden. Na hranicich jsme si vystali dve nekolikahodonove fronty na razitko a na vyplneni nekolikastrankovych formularu. Vsichni jeli z Bolivie do Brazilie, zpatky temer nikdo.
V Brazilii ve meste Corumba jsme si sehnali 4 denni vylet do pantanalu, takze pokud vse klapne, ozveme se zase koncem tydne. Kapybaram, anakondam a kajmanum trikrat zdar.