Uyuni a okoli

Nakonec jsme se prece jen ve stredu vecer presunuli do Uyuni. Po petihodinove ceste jsme pred pulnoci vystoupili v malem hornickem meste na pokraji solne pouste. Byla uplna tma, jen desitky psu pobihaly po jinak prazdnych ulicich, teplota lehce nad nulou. Nastesti jsme meli od agentury tip na levne ubytovani, ktere bylo vskutku proste. Tepla voda, tedy jestli se da vubec hovorit o teple, tekla jen rano od 7 do 9, ale za 90kc, co byste nechteli. Rano jsme si prebalili veci do maleho batuzku na 3 dny, s velkyma batohama jsme jet nemohli. Seslo se nas celkem 12, ve slozeni Kanadani, USA, Anglicani, Australani, Holandan, Nemci a my. Prijely pro nas dve velke terenni Toyoty. Rozdelili jsme se na dve poloviny, na strechu nahazeli zavazadla, pristoupil pruvodce, kucharka  a vyrazili jsme na cestu. Prvni zastavka byla hned za mestem na hrbitove vlaku v pousti. Pohromade tady meli snad vsechny druhy lokomotiv, ktere kdy vyjely na Bolivijske zeleznice. Nasledoval prejezd na nejvetsi solnou poust na svete - Salar de Uyuni. Bilo kam az clovek dohledne, jako uprostred zimy, akorat misto snehu sul, bez slunecnich bryli by se tu nedalo byt. Videli jsme jak se sul tezi a zpracovava. Pytlik soli tu stoji ve vysledku 1 bolivian = cca 4kc. Krome pytliku soli byly k zakoupeni i nejruznejsi suvenyry z ni vyrobene. V hotelu, ktery cely vyrobeny, jak jinak, nez ze soli byl pro nas nachystany obed. Steak z lamy s quinoou a zeleninovym salatem. Ta lama s rostim byla tuha jako houzev. Po obede jsme opustili solnou poust a vydali se dal na jih smerem do hor. Prasna hlinena cesta, po ktere se dalo jet jen terennim autem vedla pousti. Hned kousek za Uyuni jsme meli defekt, ridic byl ale profik a mel opravu hotovou do 5 minut. Konecne jsme se nabazili lam, kolem cest jich byly spousty, a to nejen tech domestikovanych, ale i divoce zijicich - vikuni. Pomalu  jsme stoupali do vysky cca 4300m, az do male vesnicky, kde jsme meli prvni nocleh. Po veceri nam pruvodce vykladal o pohnute nedavne a i soucasne historii Bolivie a o mistni prirode. V noci hrozne fucelo, do mraziveho rana jsme vstavali opet za krasneho pocasi. Jeli jsme pousti dale na jih. Cestou jsme se zastavili u nekolika prekrasnych lagun, na nekterych byli plamenaci a jine ptactvo. U jedne z nich jsme poobedvali. Cim vice jsme jeli na jih, tim vetsi byla zima, silil vitr a poust a hory v ni byly cim dal krasnejsi. Krome lagun jsme nekolikrat zastavili u nejroztodivnejsich skalnich utvaru, modelovanych vetrnou erozi, mezi nimiz pobihaly viskace (cincily). Odpoledne jsme dorazili k narodnimu parku, na jehoz okraji se rozprostira cervene zbarvena laguna Colorado. V ni hledaly potravu stovky plamenaku. Ziji zde tri druhy, plamenak chilsky, Jamesuv, andsky. Vitr a zima uz zde byly tak velke, ze pobyt venku byl mozny jen na par minut.  Dalsi noc jsme stravili ve velice strohem ubytovani v narodnim parku pobliz laguny Colorado. Teplota v mistnosti vecer klesla pod 5 stupnu, nastesti byly k dispozici teple deky. Spat jsme sli brzo, jelikoz budicek byl 4:45. Do naproste tmy (elektrina zde jde jen vecer cca 2 hodiny po zapnuti generatoru), silene zimy (-10st.) a neutuchajiciho vetru jsme rychle nalozili auta a vyjeli. Na sobe jsme meli uplne vsechno obleceni, ktere jsme s sebou meli. Obloha byla poseta hvezdami, nikde ani naznak svetelneho smogu. Prvni zastavka byla jeste za sera v oblasti gejziru pary a vody, vsude to smrdelo po sire, kolem nas to bublalo, sycelo, nesmeli jsme se hnout od pruvodce, kvuli nebezpeci popaleni. Za dalsich 20 minut jsme prijeli k lagune, do ktere vyveraji horke prameny. Cestou jsme pokorili vysku 5000m n m. Nejdrive jsme posnidali palacinky s marmeladou, jogurtem a horkym cajem a pak hupsli na chvili do jezirka s vodou teplou asi 38 stupnu. Ve vode bylo skvele, ale prevlekani na brehu bylo silene. Sotva jsme sundali plavky, uz byly zmrzle az na zakladni vlakno. Dve tvrde hroudicky jsme hodili do igelitky a pokracovali pres poust Salvatora Daliho k poslednimu cili nasi cesty. Tou byla prekrasna dozelena zbarvena Laguna Verde, nad niz se majestatne tyci vulkan (viz. foto v zahlavi naseho webu). U laguny se skoro nedalo vystoupit z auta. I kdyz bylo slunecno, nebe temer bez mracku, klimaticke podminky byly nelidske, Antarktida hadra. Tady jsme se rozloucili se 2/3 nasi vypravy, ktere pokracovaly do Chile. Zpatky do Uyuni jsme se vraceli 7 hodin. Na konci jsme uz byli naklepani jak sulc, prece jen 700km terenem je opravdu hodne. Cestu nam zpestrila dalsi oprava auta a  pozorovani vikuni a dvou nandu. Z Uyuni jsme vyjeli vecer do Sucre. O pulnoci nas vyhodili z autobusu s tim, ze musime prestoupit do jineho. Ten byl asi o 2 tridy horsi a plny domorodcu. Nasli jsme si mista vedle sebe alespon pres ulicku. Ridic jel jak drak, do Sucre jsme prijeli o hodinu driv nez bylo v planu. Autobusove nadrazi bylo ve 3 rano zavrene, nastesti nas nechal ridic preckat do rana v odstavenem autobuse. Po seste rano jsme na autobusaku zacali shanet nejblizsi autobus do Santa Cruz. Ten jede az ve 14:30. Cesta ma trvat 15,5 hodiny. Za sebou mame  30 hodin bez poradneho spanku a jeste se to nejakou dobu nezlepsi. Jdem se pred cestou najist....