Druhy den rano nas nase pani domaci hodila autem na hranice. Opet jsme si vystali nekolikahodinovou frontu (jedna fronta pro oba smery). Ihned po prekroceni hranic nas odchytil taxikar, tvrdil, ze posledni autobus do San Jose mel jet pred hodinou a dalsi pojede az vecer, ale mozna ze jeste neodjel. Mel nastesti pravdu, cekalo se az se naplni posledni sedadla. V Bolivii nic nejezdi tak jak se puvodne planuje. Ze zacatku jsme jeli pantanalem, ten se pozdeji menil na docasne zaplavovane palmove porosty a ty pak na tropicky opadavy listnaty les zvany chaco. Mezi Robore a San Jose jsme mijeli prekrasne hory plne skal, a velkych utesu. San Jose vypadalo na mape jako pomerne velke mesto, realita byla 16 tisic obyvatel a jedna asfaltka, uprostred niz se pasla krava a nikde zadny internet, proto jsme taky nic delsi dobu nepsali. Ubytovani odpovidalo nejnizsi cene co jsme v Bolivii zazili. Druhy den jsme vyrazili na celodenni turu na jih od mesta. Cestu nam zprijemnilo pozorovani opic a sbirani brouku :-) Prosli jsme mesicni udoli a po nahorni plosine nizkymi porosty zvanymi cerrados jsme prosli kolem vyschle laguny, ktera na propagacnim materialu (sponzorovany EU) vypadala zcela jinak, az k hrane utesu, z nichz byl krasny vyhled na nekonecne lesy. Cestou zpatky se nam podarilo zahlednou zvire podobne kune.
Dalsi den jsme chteli jet do mesta Concepcion. Celou noc byly privalove deste a i pres den porad prselo. Rozhodli jsme se zustat, prece jen dest nedela hlinenym cestam dobre a nechteli jsme riskovat, ze bychom se nedostali vcas do Santa Cruz. Nasledujici rano jsme se vydali na autobusak, ktery byl kazdy predchozi den neustale plny malych dodavek, vozicich lidi do Santa Cruz a jinych mist. Ted tam nebyla ani jedna a misto cesty obrovska kaluz. Porad prselo. Na to, kdy pojede dalsi auto nam nebyl nikdo schopny odpovedet, dovedeli jsme se, ze jen snad nekdy odpoledne nebo vecer. Sedeli jsme v jedne kancelari otevrene do ulice a sledovali neustavajici proudy vody valici se z sede oblohy. Do Santa Cruz chtelo asi dalsich 50 lidi, a tak jsme si vubec nebyli jisti jak a kdy se odsud dostanem. Pred 16:00 h najednou vjel do obrovske kaluze autobus, cimz vyplasil jedno z rochnicich se prasat. Svitla nam nadeje. Koupili jsme listky na posledni dve sedadla, prebrodili se bahnem, nalozili batohy a vyrazili konecne smer Santa Cruz. Po hodine jizdy skoncil afalt a nas autobus supel rychlosti 5 km/h rozblacenou cestou plnou obrovskych kaluzi a vyjetych koleji. Mijeli jsme zapadly autobus s kamionem, misty byla voda do pulky kufru, nase vozidlo hrabalo v bahne (vzorek na pneu zadny nebyl), zadni cast litala ze strany na stranu, avsak kupodivu vsechny nastrahy zdolalo a zdarne jsme po sesti hodinach dorazili do cile mile prekvapeni suchymi batohy.
Ted se chystame na posledni den v Bolivii. Jdeme na obed a na caipirinhu. Zitra brzy rano vyletame do Sao Paula a pak pres Madrid do Vidne.
Adios amigos!!!!!