Rio je proste bajecne. Prvni den jsme se sice probudili do zatazeneho a destiveho pocasi, ale to nas neodradilo od prohlidky mesta. Prijemnych 26 stupnu, sem tam prehanka. Vyrazili jsme do bohemske ctvrti Santa Tereza, ktera odrazi dochovalou architekturu a atmosferu Ria pred sto lety. Pote jsme zamirili k mori. Pocasi se trochu umoudrilo a tak jsme na pobrezi a plazi Flamengo stravili 2 hodiny. Porad bylo na co koukat. Nad hlavama nam letaly desitky papousku trech ruznych druhu, na molech a lodich posedavali kormorani, ruzne volavky, cejky a v dalce krouzili mensi pribuzni andskych kondoru pripominajici supy. Odpoledne jsme se vydali do historickeho centra. Zbyle kolonialni budovy jsou lemovany mrakodrapy, coz dodava centru zcela osobity charakter. Na ulicich voni ruzne jidlo a piti, vetsinou nam neznameho puvodu. Tak se naskytla prvni prilezitost ochutnat neco z mistni kuchyne. Chut jsme dostali na Bahijskou specialitu Acaraje, coz je livanec z rozemletych fazoli osmazeny v palmovem oleji, naplneny svetlehnedou, nasledne tmavehnedou hmotou zakapanou palivou peprovou omackou a posypany susenymi garnaty. Acaraje nam chutnalo a zadne potize se dosud nedostavily. Vecer jsme zasli na tocene pivo, ktere podavaji v malych sklenkach typu horcicak. Je tady dost draho, Brazilci si evidentne ziji nad ceske pomery. Obyvatele zdejsich slamu zvanych favely by asi ale nesouhlasili.

Druhy den bylo krasne. Vyzkouseli jsme poprve mistni autobusovou dopravu. Zjistili jsme, ze problem se zorientovat v mnozstvi autobusu a hlavne v jejich zastavkach, ktere maji tri urovne, nemame jen my, ale i vetsina mistnich. Nicmene, vzdy jsme se dostali nakonec tam kam jsme chteli. Za ridicem v autobuse sedi vyberci, ktery pasazery po zaplaceni jizdneho vpousti miniaturnim  turniketem dal do autobusu. Cerni pasazeri nemaji sanci (nemyslime tim zdejsi velkou cernosskou populaci). Nasim cilem byla Cukrova homole, na kterou jsme vyjeli lanovkou (pesky to udajne trva 5 hodin). Lanovka jela 2x pet minut. Z vrcholku bylo teprve videt, jak v nadhernem prostredi Rio lezi. Zatociny, ostruvky, vysoke kopce pokryte pralesem, skaly, kilometry plazi. Na samem vrcholku ziji drobne opice, mnozstvi jesterek, kolibrici atd. Kdyz jsme se nabazili vyhledu prejeli jsme na slavnou Copacabanu. Lidi tam moc nebylo, prece jen slunecno a 26 stupnu je pro Brazilce asi docela kosa. Plaz jsme prosli celou v delce 6 km. Bohuzel pro velke vlny bylo zakazane koupani. Kazdou chvili prosel kolem prodavac piti, jidla, plavek, atd. Z Copy jsme pokracovali dale na jih ke kouzelne Lagune Rodrigo de Freitas, ktera lezi primo pod vrcholem Corcovado, z nehoz shlizi na Rio Kristus vykupitel. Jeste jsme se zastavili v botanicke zahrade a za soumraku se vratili do nasi ctvrti. Tentokrat na jeden autobus, prvni pokus a trvani cca 1 hodinu jizdy (lepsime se). Vecer jsme se sli projit do centra, ktere opravdu zilo. Cestou jsme mijeli podniky, ve kterych hrala ziva hudba a lide tancovali i pred nimi na ulici. Dokonala atmosfera. Den jsme zavrsili v male hospudce kusem poradneho grilovaneho hoveziho s ryzi, syrem, zampiony a pivem. Jelikoz jsme nemeli s sebou slovnik, bylo objednani strelbou na slepo, ale nakonec i prijemnym prekvapenim.

Dnesni a zaroven posledni den v Riu, kdy jiz v 10h bylo 30st. ve stinu, jsme konecne vyrazili za dobytim posledniho cile v Riu, a to k sose Krista. Nejprve nas cekalo najit spravny smer, spravny bus a pak asi hodina jizdy pod Corcovado (nazev hory, na ktere Jezis stoji). Po vystani dlouhe fronty jsme nastoupili do zubacky, ktera jela asi 20 minut pralesem v prudkem svahu o sklonu cca 30stupnu. Nahore byla tricetimetrova socha stridave zahalena v mracich, a tak vyhledy byly jen kratkodobe. Staly ale zato. Zbytek dne jsme stravili u more pozorovanim a focenim papousku.

Zvesti, ktere koluji o nebezpecnosti Ria se nam nastesti nepotvrdily, lide jsou tu mili a ochotni. Pri dodrzovani zakladnich bezpecnostnich pravidel nam to v mistech, kde jsme byli prijde podobne jako v Praze. Ted nas ceka jeste vecere v podniku, kde si clovek nabere na talir co chce a plati podle vahy (vse stoji stejne) - dalsi mistni specialita. Pote nas ceka nocni prejezd zpatky do Sao Paula a zitra prelet do Bolivii do mesta Santa Cruz.               

Tak uz jsme tady. V teple, vlhku, obcas smradu. Presne, jak jsme si to predstavovali :-) Ale pekne od zacatku.

Prelet byl bez komplikaci, ale strasne dlouhy. Vubec to neutikalo, Iberia airlines zcela splnuje kriteria nizkonakladove spolecnosti, takze zadne video, hry, poradna hudba a jine vymozenosti. Na rozdil od minule cesty do techto koncin s nami doletely i oba batohy. Sao Paulo nas po priletu prekvapilo svou cistotou a take drahotou. Taxiky z letiste by si nezadaly s prazskymi vydriduchy. Smlouvat se tu k nasemu zklamani neda. A to jsme se jeste v letadle ucili cislovky v portugalstine. Dalsi podstatne zjisteni je, ze i kdyz trochu umime spanelsky, pripadame si jako v Madarsku. Taxik nas dovezl na predem zabookovany hotel naprosto neomylne, coz v desetimilionovem meste, asi 15 km od letiste, nechapeme. Ubytovani bylo hezke. A tady se poprve dostavame k nasemu zakladnimu tematu (viz nadpis). Prvni orisek bylo zjistit, jak se splachuje WC. Hrebik na pruzine trcici ze zdi nas napadl az jako posledni varianta. Funkci dalsich zavesenych a couhajicich veci ze zdi jsme neodhalili. Sprcha nam svym vzhledem hodne pripomnela zazitek z Peru s probijenim pri pusteni teple vody. Nicmene neohrozene se O jal smyt prach z cest. Voda byla skvela - tepla. Zadrhel ovsem nastal, kdyz si nad hlavou vsiml plamenu z dratu, ktere byly soucasti sprchy. Nebyl to vubec prijemny pocit stat kompletne namydleny, vsude dym, letajici saze a smrad. Pote jsme jiz teplou vodu nepousteli :-) Po ociste jsme zjistili, ze nas pruvodce po Bolivii (Lonely planet) nejspise lezi nekde ve Zline v obyvaku, coz vzhledem k planovanym 4 tydnum  v Bolivii nebyla vskutku dobra zprava. Pokusime se jej sehnat tady. Pozn. J mne prinutila priznat se a nyni napsat, ze jsem mapy a pruvodce balil ja - O.

Noc byla klidna. Prvni rano nas privitala bohata snidane a krasne pocasi. Zastavili jsme taxika a dojeli na autobusovy terminal, odkud jsme chvili pred polednem vyjeli do Rio de Janeira, ktere je nasim jedinym cilem v Brazilii. Cesta trvala 6 hodin. Autobus byl moderni, prostorny, dostali jsme i piti a malou svacinu. Bohuzel v dobe kratke zastavky nas o jednu svacinu pripravily decka co sedely za nama. Babka co jela s nima se k tomu jeste drze priznala a nabizela nam rozjezene zbytky susenek. Behem zastavky jsme si pripadali trochu divne, jelikoz vsichni Brazilci si sli umyt zuby. Asi jsou tady drazi zubari. Kolem dalnice se do dali tahly kuzelovite pahorky, vetsinou odlesnene s pastvinama. Lesu bylo malo, pouze sem tam na nejmene pristupnych mistech. 

Nyni jsme v Riu v hotelu Novo Mundo na ulici Mem de Sa primo v centru. Pokoj je maly, bez oken. Na ulici to ted zije, otviraji se restaurace, vsude spousta lidi vsech moznych velikosti a barev. Belosi, hispanci, cernosi, misenci na vsechny zpusoby. Oproti Sao Paulu je tu mnohem mene cisto a vice smradu, alespon prozatim. Cekaji nas tri dny stravene na tomto magickem miste, tak uz se tesime...